Hurá, máme dovolenou

Článek z roku 2018, který se mi moc líbí a tak vám ho sem publikuji znovu.

Konečně dovolená. Před námi bylo 11 dní včetně cesty tam a zpět.
Destinace –  italské Caorle Altanea a chorvatské město Vodnjan kousek od Puly.

Itálie
Cesta do Lido di Altanea čítá 760 Km a časově zabrala 11 h včetně různých zastávek. Celkově naše trasa vypadala takto :

22:00 odjezd
00:43 hraniční přechod Dolní Dvořiště
06:49 hraniční přechod
09:00 příjezd do Lido di Altanea

Zdržení na cestě:
1 hodina spánku pro řidiče
1 cca 20 minutová pauza na jídlo
3 krátké 5 minutové přestávky
2 tankování

Čistá cesta byla tedy cca 9 hodin. Vyjížděli jsme v pátek 29.6. a spousta lidí nás strašilo, že v ten den jedou všichni a jak budou všude kolony a cesta bude naprosto strašná. Cesta byla klidná, bez kolon, nehod a zbytečných zdržení. Jediné, největší asi 10 minutové zdržení bylo ve městě Caorle, kde se tvořila kolona z důvodu místních trhů. Šílené kolony uváděné na internetu se nekonaly.

Autosedačka o které jsem psala v minulém článku se osvědčila. Lukášek usnul krátce po odjezdu a vzbudil se okolo páte ráno. Zapomněla jsem sedačku dát do polohy „trochu“ nakloněno, ale i tak spal bez problému, nepřepadával a nebudil se. Příjezd do Lido di Altanea byl v 9h. Agentury, které zařizují apartmány v této lokalitě se jmenují Lampo. Funguje to tak, že přijdete k agentuře, vezmete si pořadové číslo a čekáte. Někdy čekáte dlouho, skutečně dlouho, tím, že jsme přijeli dříve, nebylo to tak hrozné. Pokud se chcete vyhnout největšímu náporu, který přijíždí většínou okolo poledne, doražte již ráno, zastavte se vše vyřídit v agentuře a pak můžete jít prozkoumat krásy okolí. Ubytování je většinou možné nejdříve od pravého poledne, někdy spíše později až do 14:00. V tomto městě jsme byli také loni, tak jsme věděli co kde je a kam jít na jistotu.

Lido di Altanea leží mezi krásnými městy Porto Santa Margherita a Duna Verde. Je to destinace, která bych řekla, je tvořena nejvíce z ubytovacích zařízení, těch tu seženete opravdu mnoho včetně kempů. Vyžití tady najdou cyklisté a bruslaři díky stezkám, golfisté i nadšenci minigolfu.  

Loni jsme byli ubytovaní v rezidenci La Quercia, která je hlavním místem zábavy.  Večer se tady schází většina ubytovaných z celého města, atrakcí pro děti je tam opravdu nespočet. Nejkrásnější je obrovský kolotoč. Můžete tam jí s dětmi a nebo také bez nich, budete si připadat jako v pohádce. Dále vám komplex nabídce herní automaty pro děti i dospělé, ne za peníze, ale na žetony, sbíráte papírové kupony a ty pak měníte za různé cesty, hračky a podobné věci. Najdete tam také autíčka pro nejmenší, animační programy, restaurace, několik stánků se zmrzlinou, velkou pekárnu a spousty obchodů se suvenýry, oblečením a skoro vším, na co si vzpomenete. Na střeše ubytovacího komplexu je bazén s mělkým brouzdalištěm pro nejmenší.

Ubytování je ve většině případů cca 400 – 600 metrů od moře, ale to vůbec nevadí, mimo polední siestu jezdí neustále dva vláčky do kterých se vejdete i s nafukovacími doplňky a stanoviště mají okolo celého rezortu. Jednotlivé ubytovací komplexi jsou oplocené a vstup na kód. U obou apartmánů jsou malá dětská hřiště a spousta zeleně okolo.

Letos jsme byly ubytovaní v komplexu La Robinia.  Naše rezidence byla o kousek blíže k moři, více v klidné části města a za rohem hned obchod a restaurace. Apartmány jsou prostorově podobné s menší zahrádkou, větší apartmány mají také balkon. Italové moc neřeší, jestli je něco rozbité nebo ne, předávání apartmánu v případě, že úklid provádíte sami neřeší, ani jednou se mi nestalo, že by to šel někdo zkontrolovat, jen odevzdáte klíče, vrátí vám kauci a můžete jet.

Pláže jsou v Lido di Altanea stejné, písek, velmi mírný vstup do vody, moře není hluboké, ideální tedy pro rodiny s menšími dětmi. Pokud nemáte nebo si nechcete platit lehátka a slunečník, je dobré vyrazit na pláž nejpozději na devátou ráno, aby jste zabrali dobrý flek. Pozor na cedule, ne na každé pláži mohou být vlastní slunečníky a plážové stany. Po pláži se pohybují dva pojízdné občerstvovací vozy, kde si koupíte pití, zmrzliny a ledovou tříšť. V okolí pláže najdete také několik barů/restaurací, půjčovnu šlapadel a dalších adrenalinových vodních zážitků. Lukymu jsem brala sebou hračky na písek, vodní pistol jsme kupovali na místě, ale možná si raději kupte kvalitní a vezměte ji z domova, tam kvalita nic moc. Namísto plastových rukávků stále ještě Lukášek používá pěnové. Dříve měl i pěnový pás ale ten je spíše pro menší. Taky se nám hodilo obyčejné tričko, když už sluníčko hodně pálí, někdy je potřeba se na chvíli schovat, klobouk nebo kšiltovka pro děti je nutnost.

Přesto, že jsme byli ubytovaní v apartmánu, moc jídla jsme sebou nebrali. Jen něco na první den. Všude je spousta supermarketů a výběr potravin je obrovský. Seženete vše na co si vzpomenete, tak proč sebou brát jídlo, když máte jedinečnou možnost ochutnat kvalitní sýry, šunky, salámy, výborné maso, čerstvou zeleninu a ovoce. Já jsem přežívala převážně na parmazánu, sušené šunce, voňavých cherry, bůvolí mozarelle a broskvích s melounem. Určitě vyzkoušejte bůvolí máslo, je výborné. Když už do Itálie, tak za jídlem. Co se mi v italských obchodech líbí, je velké množství malých pití pro děti. Není to přeslazené, spíše dochucené heřmánkem, meduňkou, ovocem a lahve jsou tak akorát do malého batohu. Naopak se mi nepodařilo sehnat jak jako u nás jen jemně perlivou vodu, pouze perlivou, úplně se v jejich označených vod nevyznám. Obecně ale seženete v obchodech opravdu všechno.

Pokud je cílem vaší dovolené právě Itálie vezměte si sebou velkou zásobu repelentů proti komárům, je to masakr. Nikde jsem nebyla tolik poštípaná jako tady, jde to zvládnout, ale bez repelentu ani krok při večerních procházkách. Určitě se vyplatí koupit si například Fenistil gel. Lukáškovi pomáhají také Fenistil kapky při štípnutí. Opalovací faktor určitě 30 a vyšší, přestože se moc nemažu, tak 20 byla opravdu málo i když bylo pod mrakem. Na pláž stan nebo slunečník, pokud plánujete zůstat déle než do jedenácti dopoledne, sluníčko má neuvěřitelnou sílu. Na písečné pláže beru beru sebou namísto klasických osušek ty z mikrovlákna, lépe se čistí od písku a rychleji schnou. Pití si koupíte všude, ale přece jen kupovat obyčejnou vodu za necelá dvě eura je zbytečné. Brali jsme sebou na pláž menší termotašku, kde pití vydrželo chladné i několik hodin. Na to jdou dobré malé destičky, které necháte zmrazit, případně naplňte malou lahev vodou a dejte ji do mrazáku, bude udržovat prostředí tašky stále chladné. Co je také super jsou ovocné kapsičky pro děti. V mrazáku je nechte jen tak lehce ztuhnout a pro děti máte ledovou ovocnou tříšť. Jídlo v horku? Nebyla moc chuť a když už, jistila to pizza na pláž případně dětem ovoce do krabiček. Jet na dovolenou s dětmi je jiné, ty vám v plážovém baru moc dlouho sedět nevydrží, maximálně než do sebe naládují zmrzlinu a pak už chtějí do vody.

Náš den probíhal většinou stejně. Ráno do pekárny, na pláž, přes poledne někdy domů, jindy pod slunečník, něco malého k jídlu, drink a po večeři  v apartmánu hurá do víru města, Večerka? Neexistovala. Luky měl maximální množství energie včetně té mojí. Vyzkoušeli jsme šlapadlo se skluzavkou na moři, ochutnali jsme neskutečné množství zmrzliny, vypili spoustu Prosecca a sluníčka jsme si užili také dosytosti. Navštívili jsme opět historické centrum Caorle, které já miluji, uličky, staré domy.

Caorle je vzdálené od letoviska Altanea zhruba 15 minut jízdy autem. V sobotu se tam konají trhy, ale je velký problém s parkováním, protože se konají právě na centrálním parkovišti. Pokud nemíříte přímo na trhy, vyberete si jiný den. Parkoviště je hned u Aquaparku a Lunaparku, jakmile to děti spatří, nebudou chtít jinam. Přejdete hlavní silnici a uličkami se dostanete ke kotvišti rybářských lodí, odtud hned do centra. Široká promenáda plná obchodů se vším na co si vzpomenete. Suvenýry, oblečení, parfémy, atrakce pro děti a různé výherní automaty nacpané plyšáky. Mezitím jsou restaurace, barvy, kavárny. Vyplatí se jen tak omylem odbočit do některé z úzkých uliček. S přítelem jsme tam úplnou náhodou narazili na krásné hračkářství. Alespoň malé policejní italské autíčko jsme pro Lukyho koupit museli. Luky je  sběratel všeho hasičského, záchranářského a policejního. Za vidění stojí kostel Santuario della Madonna dell’Angelo, promenáda po které ke kostelu dojdete je lemována velkými kameny s obrazci, se jmenuje Scogliera Viva . Přes schody od moře se dostanete k šikmé věži Duomo Santo Stefano u které je malebné náměstíčko. A nejen to, v celém městě najdete spousty zajímavých míst. Ideální na celodenní výlet, jen tak se procházet uličkami, ochutnat něco dobrého, typicky italského, posedět v malé kavárničce a dát si skleničku Prosecco s výhledem na moře. Caorle je jedním z měst, které při cestě kolem nevynechejte.

 
V polovině týdne se k nám přidali ostatní, brácha s přítelkyní a synem a také můj přítel. To teprve začala jízda. 6 dospělých  a 3 děti ve věku 10, 5 a 1,5 roku. Od té chvíle jsem měla pocit, jako by dovolená nabrala rychlost stíhačky. Pokud se rozhodujete zda jet na dovolenou sami s dítětem nebo v partě lidí,  určitě to druhé.  O děti jsme se střídali, především tedy o našeho nejmenšího, mého synovce. Viděla jsem už hodně akčních dětí, ale tenhle mrňous jede první třídu, tomu stačí málokdo. Děti se nejvíce vyřádili na pláži, to je také jeden z důvodů, proč mám raději Itálii, kvůli písečným plážím, přece jen se děti více zabaví a při pádu do písku hrozí oproti kamenným plážím minimální úraz, o tom jsme se přesvědčili hned za pár dní. Byla to jedna z nejhezčích dovolených. Už jsem skoro zapomněla, jaké to je trávit dovolenou s drahou polovičkou. Většina mých dovolených poslední roky byla buď s celou rodinou nebo s přáteli, takže to byla příjemná změna. Luky byl za svých necelých šest let čtyřikrát u moře. Dvakrát v Chorvastku ( 9 měsíců – Ribarica, rok a 9 měsíců – Zaton) a dvakrát v Itálii, pokaždé v Lido di Altanea. Co se týká dětí, vždy jsme dovolenou trávili ve více lidech, přece jen, když jedete pouze dva a dítě, osobní čas je na nule, protože většinou padáte unavení do postele rovnou s dítětem. Větší skupina alespoň dovolí, že si každý najde tu chvilku pro sebe, někdo se s dětmi koupe a jiný, třeba jako já si taky rád čte, nebo si můžete zajít na drink a pak se zase vystřídat. Eliminujete tím protivnost dětí, protože s nimi stále někdo tráví čas.

Chorvatsko

V sobotu jsme zůstali zase v základní sestavě a vydali jsme se směr Chorvatsko, město Vodnjan, které je pár kilometrů od města Pula. V Pule jsem byla jako malá holka, byly mi tak čtyři roky a vzpomínky mám minimální. Cesta z Lido di Altanea do Vodnjan je dlouhá 242 km. Vede skrz Slovinsko, tak jsme museli koupit dálniční známku jen kvůli pár kilometrům.  Trasu, kterou při běžném provozu jedete 2hodiny a 45 minut jsme jeli pět a půl hodiny. Dlouhé kolony na Chorvatské hranice, nešlo nic dělat, kam odbočit, jen si vystát frontu. Kontrolovali hodně aut, nás ne. Ubytování v Chorvatsku byl spontánní nápad. Dvě noci v apartmánu Edita.  Krásný, čistý, prostorný apartmán s dvěma pokoji. Obývák a kuchyně spojené s velkou terasou. Zahrada plná ovoce. Jediný zápor byl ve vzdálenosti od moře. Nejblíže jsme to měli cca 10 minut autem do města Fažana. Pláže z malých kamínků, relativně dobrý vstup do moře, oproti Itálii jsem si opravdu zaplavala v hloubce kousek od břehu. Bary a restaurace všude okolo pláže. Velké vlny. Miluji vlny, ale v kombinaci s kamínky a útesy nic moc, hned první den jsem byla já i Luky pěkně odřená.

Město Fažana, kam jsme jezdili na pláž, jsme projít nestihli, ale vydali jsme se prozkoumat město Vodnjan. Šestitisícové město, kde se zastavil čas. Tady najdete něco z historie, já musím říct, že ač je město svým způsobem zajímavé, především po historické stránce, která je poutavá,  stav domů a prostředí mi nahánělo až hrůzu. Když jsme přemýšleli, do jakého města se podívat, říkala jsem si, proč ne sem, kde jsme ubytovaní. Na internetu mělo Vodnjan dobré recenze, krásné, historické a ne malé. V centru jsme našli akorát malý obchod připomínající večerku a restauraci. Když člověk vidí, v jakých podmínkách ti lidé žijí, rozpadlé domy, bída s nouzí, měl by si opravdu vážit toho, co má.  Začalo pršet a uličkami jsme se proplétali zpět k autu. Úzká ulička mezi domy a přestože bylo světlo, měla jsem pocit, jako když procházíme tou nejbídnější oblastí. Vysklená okna, odpadky, vylámané dveře a špína. Takovou atmosféru bych doporučovala zažít každému, člověk si pak uvědomí, že by měl být vděčný, za to, jak a kde žije.

Chtěla jsem koupit domů dobré víno, Prošek a Rakiji. Něco jako trhy jsme nenašli, ale naštěstí jsme v jedné zapadlé uličce potkali něco jako prodej z domu. Sympatická starší rodina prodávala Ořechovici, Rakiji, Prošek, vína a oleje. Mám ráda z cest dárky které mají nějakou historii, jako třeba Ořechovice podle staré rodinné receptury, která byla výborná. Skvělé na takových domácích nákupech je ochutnávka, vzpomínám si, jak před pár lety při odjezdu z Chorvatska jsme nastavili u cedule vína a lihoviny. Pán nás vedl domem, do sklepa a já si v duchu říkala, tak a teď nás vezme něčím po hlavě a už se ven nedostaneme. Dovedl nás až k několika sudům s vínem a my jsme si mohli podle ochutnávky vybrat, které je pro nás to pravé. Oproti Italům jsou Chorvati více osobní.

Jestli jsem na něčem v Chorvatsku ulítávala, tak na jídle které se jmenuje Burek. Konkrétně Burek se sýrem. Slané plněné pečivo které se vyrábí z těsta Filo. Zahlédla jsem ho také ve sladké variantě, ale já mám Burek spojený prostě se sýrem. Moje závislost, ještě horký je neodolatelný. Ochutnat ho můžete ale i plněný masem. Na zahradě, která patřila k apartmánu jsme měli možnost konzumovat velké, zralé fíky, oproti kupovaným u nás je to něco fantastického. Byl tam také strom granátových jablek, ale ty budou mít svojí sezónu později. Poslední, co fakt můžu je pršut doplněný o čerstvé ovoce a zeleninu z trhu. U nás mi to strašně chybí, třeba rajčata, která krásně voní, šťavnaté broskve, melouny. Když si kupuji zeleninu u nás, někdy mám pocit, jako by byla z umělé hmoty, bez chuťi a bez vůně, pak chápu, že ne každému chutná. Tohle je něco úplně jiného. Nemusíte ničím dochucovat, snad jen kapkou olivového oleje, který dá jídlu tu správnou chuť nakonec.

A co všechno jsme z dovolené přivezli? Z Itálie Parmigiano Reggiano, sušené salámy, mozzarellu z bůvolího mléka, sýr Pecorino, Olivový olej, rýži na rizoto a Aperol. Ten tam byl za skvělou cenu, byla by škoda ho nevzít. Moji kluci brali především Pringles, které byli o polovinu levnější než u nás, náš nákupní košík byl prostě plný Pringles všech možných chutí. Pokud máte rádi ochucené ovocné pivo, dobrý citronový radler je Bavaria, seženete ho cca za 1,20 Eur. Z Chorvatska jsem pak vezla Ajvar, Ořechovici, Prošek a víno Pelješac Plavac. Mít větší kapacitu auta, vezeme jídla mnohem více, prostě to, co u nás neseženete a když už, tak s úplně jinou chutí.

Odkazy na ubytování :

Apartmán Edita, Chorvatsko, Vodnjan
Rezidence La Quercia, Itálie, Lido di Altanea
Rezicence La Robinia, Itálie, Lido di Altanea

Kde jste byli letos na dovolené nebo kam se chystáte? Piště mi své oblíbené destinace nebo kam naopak by jste už nikdy jet nechtěli. Hledáme inspiraci na příští rok. Pro mě jsou je vysněné Toskánsko, Provence a Sardinie.