Ze života

Máma na vodě

Jak jsem psala v předchozím článku Lipno nad Vltavou, mám průkaz Vůdce malého plavidla.Už to bude rok. Cesta k němu nebyla ale úplně jednoduchá. 

Před necelými třemi lety jsem začala chodit s Božským, který nakonec až tak božský nebyl. Co se mu nedalo odepřít byl úžasný zápal pro jachting. Moje úplně první seznámení s loděmi vůbec bylo na pražském nábřeží v roce 2015 na … já už si název té akce nepamatuji, ale bylo to něco jako jachtařský veletrh.  Tenkrát jsem se poprvé seznámila s lidmi od „lodí“ a tenkrát mi to přišlo celý strašně fajn.

Díky němu jsem zažila dva závody z Orlík cup a úplně poprvé jsem se podívala na Orlík vůbec. Možná jsem tam někdy byla jako dítě, ale procestovala jsem tolik míst naší země, že už si to nepamatuji. Celá ta atmosféra na mě zapůsobila. Začala jsem na internetu hledat informace, pravidla, způsoby, druhy a možnosti.  První pocit byl hrozný. Strašně moc informací, já jsem ničemu nerozuměla, nevěděla jsem z jakého konce to vzít. Vše mi připadalo strašně těžké a nereálné začít tomu někdy rozumět.  Tenkrát jsem dostala kus lana abych začala trénovat uzly. Dračí smyčka byla první co jsem se naučila a nejednou se mi už vyplatila ( třeba na firemním večírku s námořnickou tématikou). Lano mám stále doma, jen se na něm teď učí uzly Lukášek.

Definitivní rozhodnutí jít vpřed průkazu vzniklo v únoru 2016. V hlavně jsem to nosila déle, ale musela přijít ta správná chvíle. Byla jsem s rodinou na dovolené na Lipnu nad Vltavou. Procházeli jsme se okolo jezera, kapitanátu a já si řekla, že pokud chci něco dokázat nestačí jen přemýšlet o průkazu, budu si ho muset udělat a tím si splním určitý životní cíl.

Co celá zkouška obnáší jsem věděla a největší strach jsem měla z otázek, mimo základu mě čekali také otázky na plachty. Musela jsem se tedy naučit nejen soubor otázek M (motor – 411 otázek), ale také S (plachty 170 otázek). Na průkaz VMP můžete mít také také zkoušku pro oblast C ( příbřežní plavba). I když jsem uvažovala o všech třech oblastech, nakonec jsem zůstala pouze u motoru a plachet, tenkrát jsem si nevěřila natolik, abych s čistým svědomím dala i další způsobilost. Když něco dělám, chci mít čisté svědomí a pocit, že jsem do toho dala maximum a nejen se o to pokusit.

Na stránkách Státní plavební správy jsem si našla volný termín kdy bych chtěla zkoušku udělat. Termin jsem napsala na žádost o vydání plavebního dokladu. K žádosti jsem přiložila potvrzení o způsobilosti a kolek. Pár dní po odeslání žádosti se mi z plavební správy ozvali kvůli domluvení a potvrzení termínu a pak už bylo vše jisté. Když mi paní volala, najednou mi došlo, že je to realita, opravdu se to děje. Byl to zvláštní pocit. 

14. března v 10:00 byl termín zkoušky. Večer před zkouškou jsem se učit nechtěla, měla jsem dobrý pocit z toho, že vše umím. Ráno mě chytla panika. Najednou jsem měla ze všech otázek jeden velký guláš. Už jsem si nebyla tak jistá. Větší strach než z motoru jsem měla z plachet. Čím více jsem si otázky četla, tím větší chaos jsem měla v úhlech ze kterých vítr fouká, návětrnost, závětrnost, části lodi bylo toho děsně moc. Nerada chodím pozdě a když už pozdě přijdu, cítím se děsně trapně. Abych třeba kvůli dopravě neprošvihla termín, byla jsem před úřadem o celých 45 minut s předstihem. Těsně před zkouškou jsem čekala spolu s ostatními uchazeči v zasedací místnosti a osoba, která při zkouškách dozorovala si nás jednotlivě volala. Když jsem se dostala na řadu a prošla jsem kontrolou údajů v přihlášce, bylo mi sděleno číslo PC na kterém budu test vykonávat. Celkem tam bylo 26 mužů a 2 další ženy. Takového testosteronu jsem v místnosti dlouho nezažila. A celkem pěkného testosteronu.

Na PC je uvedeno vaše jméno a způsobilost, pro kterou vykonáváte zkoušku. Před začátkem testu jsme si měli všichni vypnout telefon. Část Motor nebyla úplně složitá, cítila jsem jistotu. 35 otázek a na ně 30 minut. Hotovo jsem měla cca za 15 minut a s obavami jsem dala pokračovat. Jedna chyba. Dívala jsem se na obrazovku a měla jsem takový strach se podívat na chybnou odpověď, že jsem pokračovala rovnou na způsobilost S. 14 otázek, deset minut a maximálně tři chyby. Ke konci testu začal vibrovat telefon v tašce u vedlejšího počítače a to pro mě byla konečná, vystresovalo mě to, nemohla jsem se soustředit, tak jsem se snažila nasázet odpovědi co nejrychleji.  Vyplnila jsem všechny otázky a přede mnou bylo Ukončit test. Bála jsem se výsledku. Nemělo to smysl prodlužovat. Výsledek? Bez chyby. Skoro mi tekly slzy radosti. Dívala jsem se na obrazovku a stále tomu nevěřila. Ortel? Za dvě hodiny si můžete průkaz vyzvednout. Takový pocit euforie jsem dlouho nezažila. Držela jsem průkaz v ruce a stále jsem nemohla uvěřit, že jsem to opravdu dala.

Letos bych chtěla pokračovat ve zdokonalování praxe a rozšiřováním znalostí a postupně do vodního světa zasvětit Lukáška. Pro mě je to krásný sport, který vám náročnost vrátí formou zážitků. Uvidíme, kam nás vítr zavede.

Jaký je váš koníček nebo bez jakého sportu si nedokážete život představit?

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *