Ze života

Když dítě marodí

Noční můrou každé nejen pracující mámy je nemocné dítě. Luky marodí sedmý den. Jak to s dětmi bývá, vždy onemocní ve chvíli, kdy se to nejméně hodí, jako třeba když máte v práci důležitou schůzku, zařizovaní nebo jste objednaní k lékaři a na termín čekáte několik týdnů.

Neděle, dopoledne bazén, odpoledne teplota, večer horečka a bolest hlavy. Ještě jsem u Lukyho nezažila nemoc bez viditelných příznaků. V pondělí horečka ještě stoupala, přemýšlela jsem o dětské pohotovosti, ale pořád jsem si říkala, že je to opravdu krajní možnost. Spíše než horečky jsem se bála neustupující bolesti hlavy. Nakonec jsme zůstali doma a návštěvu lékařky odložili na úterý. V noci na úterý jsem v jeden okamžik skoro vytáčela číslo na Záchrannou službu. Luky hodně plakal ze spaní, bolela ho hlava,  teplota byla přes 39 a prášky nezabíraly. Po hodině chování a studených obkladů konečně usnul a vyčkali jsme do rána a šli k lékařce.

U naší dětské je to trošku komplikovanější. Mají se tam střídat dvě lékařky, z toho má jedna ještě svou ordinaci v jiném městě. Na stránkách byla úterý dopoledne zavřeno, úterý odpoledne sestra. Zástup měl být ve druhé ordinaci, ale jak mi později řekla zdravotní sestra, i tam byla sama. Luky měl stále přes teplotu přes 38 a nechtěla jsem s ním jezdit daleko. Nakonec jsme šli na ORL. Bylo potřeba CRP, na ORL ho nedělají ale abychom zabránili zbytečnému podání antibiotik, bylo nutné. Luky byl unavený a já jsem s ním odmítala jet mimo město. CRP šlo vyřešit jednoduše, zastavili jsme se u mé praktické lékařky. Jsem ráda, že takhle ochotní lékaři ještě existují. Čekárna plná lidí, ale nemuseli jsme čekat déle než 5 minut a i během těch mi Luky stihl usnout na klíně. Milá lékařka i sestřička, Luky byl v pohodě a odcházeli jsme v klidu, že to snad nic více než viróza nebude. Zbývalo ještě vyřešit ošetřovačku.

Jako pracující máma jsem si musela zařídit ošetrovačku (OČR, pafagraf). Někdy, když je Luky nemocný, snažíme se rozhodit hlídání po celé rodině. Tentokrát jsem nechtěla. Pro někoho budu možná příliš úzkostlivá, ale když jsem viděla, jak je Lukymu špatně, chtěla jsem být s ním. Přestože už není v kategorii batolat, tak bez ohledu na věk se děti v průběhu nemoci stávají ještě více bezbrannými než ve skutečnosti jsou a každé dítě potřebuji v tu chvíli mámu u sebe. Vím, že ne každá máma má možnost být s dítětem doma a jsem za to neskutečně vděčná. Když Luky byl doma třeba s babičkou, tak přestože jsem věděla, že je v nejlepších rukou, jsem neustále musela myslet na to, jak mu je a nejraději bych domů pořád volala. Nárok na ošetřování člena rodiny je 9 dní. Pro samoživitelky, kam spadám já, je to 16 dní. Pokaždé, když zůstávám doma, mám výčitky vůči práci, kolegyním. Teď jsem si výčitky zakázala. Dítě je malé jen jednou, uteče to rychle, ani nevíte jak  a ten čas vám nikdo zpátky nevrátí. Pokud tu šanci máte, buďte s dětmi co nejvíce to jde. I když to tak někdy nevypadá, potřebují vás.

Luky chodí do školky třetím rokem. První dva chodil do soukromé, letos nastoupil konečně do státní. Kdysi mi někdo řekl, že první školkový rok je co se týká nemocí nejhorší. Dítě si buduje imunitu. Já teda nevím, ale Lukáš si buduje imunitu třetím rokem.

Den čtvrtý, až na horečku vypadá úplně v pohodě, hraje si na Ninjago ( já ani pořádně nevím, co to znamená) a tvrdí, že je fakt hustej. Den pátý, ráno konečně bez teplot. Večer kašel a rýma. Noc kdy jsem střídavě podávala kapesníky a čaj, občas taky spidermana, který se každou chvíli schovával v posteli na různých místech a bez kterého Luky nechtěl usnout. Po ránu jsem si připadala jako chodící zombie a cítíla jsem se stejně, jako když Lukymu rostli první zuby. Růst druhých je v klidu.  Je to jako na houpačce. Jeden je mu lépe, druhý zase hůře.

Lékařství

Nejsem taková ta matka, která striktně odmítá očkovat, antibiotika a cokoliv co není v symbioze s přírodou. Nejsem ale ani matka, která dává antibiotika na všechno, všechno očkuje a homeopatika jsou pro ni cizí slovo. Jsem něco mezi. Souhlasím s očkováním, ale ne s očkovacím kalendářem. Antibiotika neodmítám, ale také si myslím, že někdy to lze řešit i bez nich. V krajních případech uznávám homeopatii, ale pokud jde o vážnější stav, nebudu se na ni spoléhat.

Momentálně hledám novou lékařku, ale zatím jsem nenarazila na žádnou, ke které bychom přešli. Prozatím jsem nehledala nijak aktivně, ale začnu. Poslední dobou narážím na neochotu řádně dítě prohlédnout. O změně jsem začala přemýšlet ve chvíli, kdy nám dětská lékařka napsala antibiotika na angínu. Nezdálo se mi to a protože máme ORL kousek, zašla jsem pro jistotu hned i tam. Angína to nebyla, obyčejná viróza. A pokud se ptáte, proč nezměním lékařku hned, pokud jsem nespokojená? Čtu recenze, zkušenosti, názory na homeopatii, alternativy, chci přejít, ale ne unáhleně. Co je pro vás nejdůležitější u dětského lékaře? U mě určitě empatie, ochota konzultovat, hledat řešení a nejlepší cestu pro dítě.

Pohotovost

Bydlíme zhruba na polovině cesty mezi Fakultní nemocnicí v Motole a Nemocnicí Hořovice. Obě nemocnice jsou dobré a pokud budete potřebovat jet do jedné z těchto, chybu neuděláte. Já osobně preferuji FN Motol, s Hořovicemi jsem měla před 4 lety špatnou zkušenost. Nebylo to přímo na pohotovosti ale na dětském lůžkovém. Znám spousty rodičů, kteří tam jezdí se svými dětmi a jsou spokojeni. V Hořovicích také ve většině případů čekáte kratší dobu.

 S čím jsem spokojená? 

Ne vždy je nutné během hned k lékaři. Někdy postačí pár dní v posteli. Při obyčejných virozách chodím pouze kvůli paragrafu, doma postačí mít

Quixx – nosní prej z mořské vody, používám na začínající rýmu u sebe u u Lukyho, mají více druhů, na začínající rýmu jsou super, pokud se stav zhorší, na ORL nám psali Gentamicin nebo Pamycon. A co se týká rýmy, máme bohaté zkušenosti.

Fenistil Kapky – Antihistaminikum. Bez nich nikam necestujeme, ani k babičce. Při rýmě pomáhají k oplasknutí sliznice. Při štípnutí hmyzem zmírní otok, popřípadě alergickou reakci. Loni v Itálii maximálně pomohly na špípance od komárů, které tam šíleně svědí.

Jitrocelový sirup – Při takovém lehkém pokašlávání je lepší, než hned běžet k lékaři, pokud se vám kašel nezdá, dítko se budí, mažte raději k lékaři. 

Léky na bolest a na horečku jsou u nás tvrdý oříšek. Po sirupech Luky ve většině případů zvracel. Nakone nejčastěji používám na horečku Nurofen Active. Je od 6 let, 20 kg. Chutnají trochu ovocně, tak pokud bojujete s dětmi při podávání léku, zkuste Nurofen.

Vitamíny – Lukymu nekupuji žádné vitamíny v lékárně. Snažím se celoročně o doplnění vitamínů z ovoce a zeleniny které jí velké množství. Aktuálně nejvíce mandarinky, šťávu z čerstvých pomerančů, granátové jablko a pomelo. Ze zeleniny má oblíbené cherry rajčata, salátovou okurku, červenou řepu a mrkev, kterou se snažím tepelně upravovat na různé způsoby.  

Udržet dítě v klidu je  nadlidský výkon. Když je jim trochu lépe, běhají po bytě, cítí se jako by nic. U nás pomáhají pohádky, ne ty krátké, které běží každý den na programech Déčko a Minimax, ale dlouhé animované filmy. Napíšu vám našich top 10.

  1. Robinsonovi
  2. Vzhůru do oblak
  3. Paddington – jeden z nejhezčích filmů pro děti, který jsem za poslední dobu viděla
  4. Mini šéf 
  5. Ledové království
  6. Lego příběh
  7. V hlavě – Co se děje v hlavě malé holky? 
  8. Pošťák Pat ve Filmu
  9. Harry Potter a kámen mudrců – dál jsme se zatím nedostali, ale tenhle díl má Luky rád. 
  10. Alvin a Chipmunkové – Ty jsou dohodne 4 díly, ale nejlepší je jako vždy č. 1

 

Pamatuji si, že jako malá jsem byla často nemocná stejně s bráchou. Po cestě od doktorky se mamka vždycky zastavila pro čerstvé pečivo. Doma nám namazala rohlíky a my s bráchou zalezli do postele k našim a na videokazetě jsme si pouštěli Sestru v akci. Tenhle film znám z dětství nazpaměť, i když pro děti úplně není. 

Lukymu nešlo pořádně říct ORL, začal říkat OREO a před nedávnem z toho vznikla paní doktorka sušenková.

Po tomhle náročném týdnu si vzpomínám, jak jednu noc Luky plakal, hodně, volal mě. Šla jsem za ním a ptala jsem se, co se děje, co potřebuje. Řekl : PROSTĚ MÁMU. Tenhle týden byl hodně náročný, nevyspala jsem se ani jednu noc. Snažila se stíhat vše a na vše jsem sama. Tohle mateřství je náročný, ale stojí to za to. Neměnila bych. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *