Prázdniny skončily, školka začíná

Změna je život a syna v pondělí čekal další životní posun, změna školky. Konečně a to doslova. Dva roky chodil Lukáš do soukromé, první rok v necelých třech letech byl jeden z nejmladších, nebylo místo a druhý rok sice nejmladší nebyl, ale plno bylo úplně stejně. 

Soukromá školka nebyla špatná, měla své své výhody, za které ale také zaplatíte. Na druhou stranu, nebylo to nic úžasného, za co bych tolik peněz v jiné situaci dávala dobrovolně. V případě, že se po rodičovské chcete nebo musíte vrátit do zaměstnání vám ale jiná varianta nezbývá. Po své zkušenosti mohu říct, že soukromá neznamená lepší. Pokud tuto variantu musíte volit, doporučuji zjistit si co nejvíce informací a zkušeností od ostatních rodičů. Přece jen budete platit nemalé peníze a je dobré vědět za co konkrétně platíte, kdo a jak se o dítě stará. 

Jak vypadaly první dva dny? 

Pondělí ráno, příchod možný 7:00 – 8:20, ideální rozpětí. Rodiče si mají nechat dostatek času na papírování které je u nástupu nutné. No dobře. Luky vstává s výrazem nikam nejdu. Po ujištění, že po svačince maže domů vstává s úsměvem, plyšák jít nemusí. Ve školce jsme v 8:00, musím vychytat čas strávený na cestě. Do školky přicházíme s dobrou náladou, Luky s velkým očekáváním a já vyděšená, co nás tu vlastně čeká.U vchodu zjišťuji v jaké je třídě a zda tam má kamarády z předchozí školky. Třídu má bezvadnou, přesně co jsem si představovala včetně učitelek. Kamarádů bude mít hodně. V soukromé školce to bylo na pohodu, žádné papírování, malá šatna, kde se dítko převléklo a přezulo a šup do třídy. A tady? V jednom místě se zout a boty odnést do botníku ke své značce, to je super, konec mokrých a špinavých ponožek. Najít třídu. Další značka, pověsit kapsář a uložit oblečení. Koupelna, najít značku – kartáček s pastou. Oproti soukromé jsem nadšená z převlékání do pyžama na odpočinek a z čištění zubů. Jdeme za paní učitelkou, Luky si hned odchází hrát a já jen zírám, má to totálně na háku. Podepíšu pár papíru a vyfasuji spousty dalších včetně informace – dítě vyzvednout v 10 a papíry vrátit vyplněné. No tak uvidíme. Přicházím v 10 hodin, odevzdávám papíry mám pocit, že jsem sepsala slohovku, ale z projeveného zájmu školky o děti a informace o nich jsem nadšená. Konečně nemusím nikomu dokola opakovat, že nejí čokoládu a opravdu nesní ani čokoládový jogurt. Ano, opravdu sám od sebe rok odmítal čokoládu a s lízatky u něj stále neuspějete. Stojím u vchodu s paní učitelkou. Volám, mávám, dítě si mě absolutně nevšímá a hraje si dál. Prý to bylo super.


Druhý školkový a můj první pracovní den po dovolené. Vycházíme dřív, přicházíme později než jsem potřebovala. Musím stihnout vlak a nesnáším pozdní příchody. Nakonec mám 10 minut čas a vlak k tomu zpoždění. Lukáš se převlékl a šel do třídy si hrát. Žádná pusa, žádné rozloučení. Já zírám, kde je to moje mrně, kterému jsem každý den mávala? Vyzvedávala babička po obědě a do telefonu jsem se dozvěděla pouze – mami, všechno bylo v pohodě. Dlouhý rozhovor. Doma jsem se dozvěděla akorát že vše je super, skvělé, jídlo moc dobré a ostatní úžasné.  Já jsem spokojená. A jako bonus na uvítanou dostali všichni od školky malý sáček s pár kousky stavebnice LEGO DULPO. Zítra tam bude první den spát, ale předpokládám, to bude taky skvělé a úžasné, jeho slovy. 


Já jsem pro začátek maximálně spokojená. Může přijít chvíle, kdy bude problém, ale školka velmi dobře komunikuje a to je jedna z nejdůležitějších věcí. Nová školka přinese mnoho nových zážitků a hlášek, perlil už včera.


Ráno po cestě do školy
Já: Luky buď ve školce hodný a poslouchej paní učitelku. 
Syn: Mami, poslouchat musíme přece úplně všichni! 

Na procházce jsme se bavili pro průběhu prvních dvou dní.
Já: Jsem ráda, že se ti ve školce líbí a že jsi neplakal. 
Syn: Mami, já už přece nejsem žádný posera. 


Jo, to dítě v tom má evidentně jasno, už chodí do státní a cítí se jako velký kluk :-). 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *