Balíme

Dovolená konečně na obzoru. Teplé moře, jemný písek, týden klidu ale především vše zabalit.  Ještě před čtrnácti dny jsem si říkala, jaká to bude pohoda, vždyť skoro nic nepotřebujeme. No dobře, kombinace slov ženská a nic nepotřebuji nejde úplně dohromady a už vůbec ne, co se týká dětí, ale když to tak vezmu, opravdu toho stačí málo. Jenže, mám ráda věci dotažené do konce, vše musí vyjít, vše musí být kompletní. Naprosto mě děsí představa, že na něco zapomenu. Proto je pro mě období před dovolenou značně stresující. A jak to u nás vypadalo? 

8 dní do odjezdu – Seznamy k balení na internetu? Ne, letos to dám bez nich, však těch pár věcí co budeme brát sebou nezapomenu. Co potřebujeme? Projdu byt, vezmu co mě napadne, pár triček, plavky, kraťasy, šaty. Brnkačka, tak den dva před odjezdem to dám do kupy. 

7 dní do odjezdu – Na co nezapomenout? Začínám si psát po bytě pár papírků s extra důležitými věcmi, jako například léky, peníze, nabíječka, doklady. Můj byt začíná připomínat kancelář člověka se ztrátou paměti. Papírky přestávají lepit a padají. Beru plážovou tašku o rozměrech skoro cestovní ( hračky na písek zaberou dost místa a moje taška byla největší co měli) a postupně do ní nosím věci, které nacházím a chceme je sebou. Taška je plná a věci nemají systém. Tašku přesouvám postel.  Nosím další věci. Hromada začíná vypadat jako sopka před výbuchem. Chtělo by to kufr. To bych nebyla já, kdybych neměla dost času a kufr nečekal stále v Praze. Nu což, ještě je čas. Píšu si poznámku – přivézt kufr.

6 dní do odjezdu – Budu potřebovat seznam! Jinak se z toho zblázním. Moje noční můra je zapomenutí nějaké věci, kterou bude syn zaručeně potřebovat a bude z toho průšvih. Přestože mu ke spokojenosti stačí plyšová myš Agáta a pár autíček RZS od Siku, nebudu to pokoušet. Chci klidnou dovolenou. Přes celý papír píšu velkými písmeny NABÍJEČKA! To je tak, když jako jediná máte iPhone a všichni ostatní z rodiny se vám smějí, protože oni na rozdíl od vás fungují a já věčně nabíječku zapomínám. Kufr se z Prahy přesunul k našim, píšu si poznámku – Konečně si přivez kufr!

5 dní do odjezdu – Kufr je doma. Na dno dávám ručníky, zjišťuji kolik zabírají místa a nakonec je určitě zase vyndám a půjdou do tašky vedle. Z venku vypadal kufr větší, jestli se tam věci vejdou, bude to zázrak. Nebude, nevejdou. K ručníkům přibyly šaty. Taky máte pocit, že plný kufr je menší než prázdný? Stále odolávám touze sepsat si seznam. Píši alespoň činnosti, které musím zařídit, co nakoupit a co určitě nezapomenout.

4 dny do odjezdu – Píšu si seznam. Dva seznamy, pro mě a pro Lukyho. Začínám mít pocit, že určitě na něco zapomeneme. Zbytečně, jedeme do civilizace, i kdybychom sebou nic nevzali, vše tam koupíme. Typická já, zase stresuji, naštěstí jen sama sebe. Seznamy jsem povýšila o level výš, obsahují kolonky do kam sbalit. Je jasné, že telefon s nabíječkou budu mít v autě, ale stejně jsem to tam musela napsat. Holka magor a to máme ještě čtyři dny před sebou. Lukáš rezignoval, vystačí si s plavkami a bagrem na písek a při mém plánování obrací oči v sloup, na otázku, chceš něco sebou, odpovídá snad po desáté razantním NE.

3 dny do odjezdu – Nejvyšší čas sbalit kufr. První Lukyho část, jedu podle seznamu, je to celkem pohoda. Džíny? U babičky. Sandále? Také. Další lístek s nápisem – co nezapomenout přivézt od babičky. Sbaleno během 15 minut, tedy dětská část. Jedeme autem, což obsahuje rozdělení věcí do sektoru – na cestu, k moři než se ubytujeme a do apartmánu. Koukám na z 1/3 sbalený kufr a tím pro dnešek končím. Zasekla jsem se ve fázi nevím co si vzít na sebe. Moje pocity se mění z nemám co na sebe na chtěla bych si vzít všechno. Při dvou plných skříních nereálná záležitost. Skončí to tak, že budu celou dovolenou střídat nejoblíbenější kraťasy s různými topy a polovina věcí bude netknutá. Ženy, ale znáte to, ne? Co kdyby ….

2 dny do odjezdu – Dnes pojedeme od babičky domů, konečně sbalím i své věci. Syn tráví tento týden u babičky a já za ním po práci jezdím. Špatný plán před odjezdem. Když si něco naplánuji, většinou je to jinak. Taky to tak někdy máte? Balení se nekoná, teda z části. Zastavuji se v bytě, balím a uklízím vše okolo, kufr stále není připravený. Tak zítra. Ale těší mě, mimo oblečení a kosmetiky máme vše. 

1 den do odjezdu – Lehká panika. Už bych si měla konečně zabalit. Dnes to časově moc nestíhám, ale to nebude tak horké. Zastavím se doma zítra po práci, kufr zaplním pár kousky oblečení, vezmu šaty a vyrazíme. Když bude nejhůř, tak si v Itálii něco koupím. Naprostá pohoda. No, chci to zítra vidět. Jak se znám, budu pobíhat v naprosté panice mezi skříněmi a slyším synova slova- Zase nestíháš, mamčo? Nakonec jsem se zdárně zabalila. Za dvacet minut bylo oblečení v kufru. Ve stresu to šlo samo. Systém vidět nechtějte, žádný není. To bude expedice.

 

A teď, v den odjezdu u kávy sepisuji na co jsem zapomněla a co na poslední chvíli zařídit. Tohle bude dlouhý den.

A jak to u nás vypadalo před odjezdem? O tom zase příště. Čekám co ještě přijde. Není jednodušší vzít batoh a vyrazit pod stan?

Fotografie a videa z Itálie sledujte na instagramu Máma miluje

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *