Čtyřletá puberta

Každá maminka jistě zná situace, kdy její dítko vypustí z úst tak neuvěřitelná slovní spojení, že v tu chvílí neví, jak se zachovat. Se synem to zažívám dennodenně. Někdy na něj jen tak koukám, v duchu si opakuji co právě řekl a přemýšlím, zda se začít smát, vynadat mu stylem – jak to mluvíš? nebo nad tím mávnout rukou a jen tak v duchu si říct ,,Sakra, to dítě je celé po tobě“. Postupně budu přidávat perly našeho běžného život, prozatím ty slušnější. Já to nazývám malá čtyřletá puberta.

Upíří zuby

Syn a jeho 5 letá kamarádka zkoumali nový elektrický zubní kartáček v koupelně.
syn: To je kartáček na zuby, aby byly krásně bílé.
holčička: Já mám ale krásně bílé zuby.
syn: Ale taky ti je vytrhly, protože jsi papala moc sladkostí!
Oba dva by mohli hrát alternaci na upíra, chybí jim přední horní zoubky. 

Po ránu

Naše rána bývají hektická. Vstávání, hygiena, snídaně, vychytat oblečení dle aprílového počasí a bleskurychlá cesta do školky. Jednou takhle ráno jsem stála přichystaná v předsíni a volala na syna, který měl v tu chvíli pořád ještě moc práce, protože potřeboval zaparkovat vláčky, se kterými si hrál u snídaně.
Zvýšila jsem hlas s tím, ať si pospíší nebo odcházím bez něj ( no samozřejmě, že bych neodešla, ale zatím mi to funguje). Syn přispěchal a povídá :
Maminko (to oslovení miluji), víš, že se nesmíš rozčilovat, protože tě pak bolí srdíčko.

Reklama,
syn: Mami, lidské tělo se nedá koupit nové?
já: Nedá, proč se ptáš?
syn: Ale, slyšel jsem to v reklamě.

Výlet

Na hradě Žebrák
já: Tak si představ, jak tady dřív žil třeba král a princezny.
syn: Hm, ale to byl ještě nový a třpytivý.

Ze  školky

syn : Tak si představ, že Berenika porušila policejní zákon.
já: Co porušila?
syn: No, policejní zákon. Viděl jsem, jak jela s maminkou v autě vpředu, ale tam přece takový malý děti, co chodí do školky, jezdit nemůžou.
já: To máš pravdu, nemůžou.
syn: Měl jsem pravdu. Potřebuju, abys mi koupila policejní zákoník, pak hasičský a na loď. Jo a taky zákoník práce.
To už jsem se začala smát a syn nechápavě kroutil hlavou.

U lékaře

já: S Klárkou se sejdeme buď u doktorky nebo u tety, záleží na tom, jak budeme stíhat.
syn: Mami, ale přece uvidím, když pro nás Klárka pojede.
já: Jo? A jak?
syn: Jo, mám spojený telefon s jejím autem a přesně vidím, kde je!

Bydlení

Ukazuji synovi po cestě vlakem domeček, který byl k pronájmu.
já: Jak se ti líbí tamten dům?
syn: Pěkný, tam bych chtěl bydlet.
já: Tak se tam můžeme jet zítra podívat?
syn: Chci tam bydlet, ale s Lili, až se vezmeme.
Na svůj věk má celkem jasno 🙂

Ostatní

Mně úplně přecházejí oči (loď Captain Morgan)
Najíme se u té staré kocábky (vrak lodi)

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *